Zimní pozdravy z Břevnova

 

 A jeden speciální pro dědu

Ve smogu

A v únavě se nám dnes nechtělo jít ven. Radši jsme se vrhli na pečení sušenek.

 Jáša nakreslil sám sebe v tátově bříšku, aby si tam mohl stavět (asi pochopil, že těhotenství může být často zdlouhavé a že s mámou toho - kvůli uklízení, praní, vaření, procházkování - tolik nenahraje).

 Celá rodina a ještě jeden červený pán navíc. Oskárek je ten nejvíc barevný, táta největší stojí vedle zdi, já trochu padám na podlaze, v obličeji mám kapku a moc dlouhou ruku a Jáchymek je malý, má málo vlásků jako miminko a v ruce hračku.

Honzík odnaproti

Tu byl dneska na návštěvě

 "Tenhle je k narozeninám."
 "Aha. A pro koho?"
"Pro Klárku. Kreslím jí mapu. Cestu, stromy, zákazy vjezdu..."

 "Ale pak to všechno vzala voda."

Jablonecké zimní střípky

Aleš došel k závěru, že naše děti musí trávit venku alespoň čtyři hodiny denně (toto minimum samozřejmě pouze ve dny, kdy se můžeme vymluvit na nepřízeň počasí), tak jsme se v jabloneckém mrazu snažili nastavené penzum splnit. Vyšlo nám to jen taktak, po procházce kolem přehrady jsme se vrátili všichni zimou prokřehlí, s tvářemi od mrazu spálenými. 

To nic ale neměnilo na tom, že jsme si to v Jablonci moc užili, já si připadala jako o dovolené, o dětech jsem skoro nevěděla, jen když mi spokojené přišly oznámit, co právě dělají buď s dědečkem  nebo s babičkou nebo s tatínkem. Pravda, Oskar toho moc nenamluvil, ale já na něm tu spokojenost viděla.

Nebylo to moc těžké

Dopolední venkovní hodinovka - jdeme bobovat za barák

 Cestičkou do školy (to už bude vždycky nostalgie)

 Někdo na bobech, někdo na lopatě

 A někdo (když to vidí) jen tak po zadku

 Kýčovky ze zahrady

Odpolední dvouhodinovka u přehrady

 Tady už utíkáme domů do tepla - radost veliká

Cestou nás brzdí ztracené děti

Ale bojovnost nás neopouští

Kdo si hraje, nezlobí