neděle 17. dubna 2016

Začala rybářská sezóna


a tak je Jáša věčně v luftu se strejdou Jirkou. Nám s Oskarem to ale nevadí, protože můžeme pálit ohně. Vlastním tempem, non stop. Rozuměj, Oskárek může pálit oheň, jaký chce a jak dlouho chce - nikdo mu neradí, nikdo ho k ničemu neponouká, má klid. Pro mě by mohlo platit, jedno dítě žádné dítě, ale to už jsem si dávno zvykla, že s Oskarem neplatí. Nevadí, pusu sice nezastavil a moji pozornost vyžadoval neustále, ale celkově byl k zulíbání. Co novinek jsem se od něj dozvěděla.

S takhle velkou hromadou dřeva jsme v sobotu ráno začínali.


Šli jsme taky hned zkraje zkontrolovat, jak to vypadá u nádrže, která z nějakého důvodu oba kluky nesmírně přitahuje.
Tady Oskar medituje jako Avatar.





To je ta nádrž.



U ní našel suchou trávu, která se mu zdála vhodná do ohně, takže jsme se vrátili na dvůr



a začali pálit nonstop.









Pak se vrátil Aleš z kola a měl toho plný kecky :)




Ale přivezl k večeři špekáčky.




On sice večeřel chlebíčky, neb měl v týdnu svátek (a jestli sem ještě někdy zavítá Patrika, tak věř, že si na tebe u chlebíčků vždycky vzpomenu!)




Jáša přivezl k večeři (živé) ryby, což byla trochu podpásovka. Aleš říkal, že příště je už zabije sám, ale uvidíme. Jáchymek u tohohle nebyl, seděl doma a potlačoval pláč. Nicméně my se Jirkovi pomstili, když jsme nechali Jáchymka, aby mu hned ráno znovu zavolal a Jirka musel souhlasit, že zase pojedou na ryby (rozuměj, do půl hodiny)




V neděli se Aleš věnoval zahradničení





a Oskar likvidoval poslední zbytky dřeva.





A když dopálil, pomohl mi s úklidem




A nakonec aspoň trochu Jáchymka - tady jako sběratel známek,




a tady jako úplně normální kluk, co na nás neustále dyndá telefon, aby si mohl zahrát hru 




A konečně jako miminko (protože tahle fotka na mě teď vybafla, když jsem si přehrávala fotky z mobilu do počítače a nemohla jsem odolat).


To je sranda :)

pondělí 11. dubna 2016

Desátý ročník


Misijní neděle u Břevnovského kláštera. Příští ročník bychom měli mít v rodině pořadatele, protože jsem Jáchymka přihlásila do skauta, který tuto misijní neděli každý rok pořádá. Klubovnu mají ve Vojtěšce, ach :)

Před třemi lety jsme byli naposledy, kluci od té doby strašně vyrostli. Podívejte :) A letos jsme konečně vyhráli v tombole!























pondělí 4. dubna 2016

Jaro je, když...

vytáhneme po zimě kola, překonáme všechny kašle a virózy a vyjedeme vstříc voňavému vzduchu,

 je strejda Jirka (támhle bydlí) na dovolené na Floridě a my musíme jet na ryby bez něj (tedy jen já a Jáša),


 sedíme na rybách a nic nechytíme, asi proto, že je zima nebo nevím :)


jsou velikonoce a my měsíc v kuse děláme velikonoční výzdobu, protože Oskar, zdá se, se životem promaluje a protvoří,




děláme kraslice na Štěpánově a Oskárek mě při tom netušeně vyfotí,
 

pálíme ohně,
 

jíme k večeři buřty,

 znovu pálíme,

a ještě jednou. Oskárek se narodil pro hlídání rodinného krbu. Zatímco s Jáchymkem bychom bývali mohli od malička procestovat celý svět, spát každý večer v jiné posteli a on by se pořád nadšeně o všechno zajímal, Oskárek je rád doma s námi v klidu. Nejlépe za přítomnosti co nejvíce členů rodiny.  

a ti, když přijedou, tak se těžce smiřuje s tím, že zase musí odjet

A opravdové jaro pro nás začne, když má Honzík narozeniny a my to s ním venku na sluníčku pořádně oslavíme. Tihle dva se potkali v září 2012 ve školce a od prvního dne jsou největší kamarádi. Oba dva zanícení rybáři, geologové a entomologové. Někdy se pěkně poškorpí, pohádají a nemluví spolu, ale vždycky si velkoryse odpustí.

Jaro, ahoj! :)