U babičky

O úroveň vyšší

 jsou naše procházky, protože Oskárek už částečně ťape s námi. Je to moc fajn, jen mi je až úzko z toho, jak rychle to/on utíká. Včera jsme šli náš oblíbený okruh Markétou, kolem kláštera, cestičkou nahoru a dolů podél hřbitova.

 Sbírali jsme listy na výzdobu, když přišla nějaká holčička, které se Jáchymek evidentně líbil, začala se s ním bavit ("Kam chodíš do školky?") a snažila se ho zaujmout různými gymnastickými cviky. Při odchodu volala: "Jak se jmenuješ?", "Jáchym!", "Já jsem Leontýnka Roubalováááá". Za chvilku by ho utáhla na vařený nudli :)

Druhým hlavním úkolem po sbírání listů bylo zbavit se všech kamenů, které se za jaro a léto nanosily z procházek. Měla jsem jich plný kočár. Zde jeden letící.

Kde je? Kde je?

 Rutinní kontrola Metrostavu

 Sběr hub

Rozbíjení ořechu

A kolem hřbitova domů

A takhle to vypadalo před dvěma lety

Jáchymek je dnes poprvé ve školce i na spaní, jsem z toho až rozhozená a asi to snáším hůř než on, to ticho zde, ten klid:)

Pražská sobotní procházková aneb "Berlínskej fílink"

 Je to už podzimní evergreen - Aleš je v práci od rána do noci, jeden termín střídá druhý, já sama s klukama, únava veliká. Dnešek si ale Aleš napracoval včera v noci a teď ve 22:13 taky pracuje a ještě dlouho bude, ale díky tomu jsme mohli strávit den spolu. Šli jsme se podívat na smíchovský železniční most a pak procházkou přes Náplavku na dvaadvácu k divadlu. Procházka byla krásná, na Náplavce to žilo, stihli jsme ještě konec trhů i blešáku, pivo u labutí, říkali jsme si, jak se to tam změnilo za tu dobu, co na Náplavku chodíme - bylo to první místo v Praze, kam jsme začali chodit pravidelně (pamatuješ, Patri, na pivo u labutí?). Shodli jsme se, že do města musíme chodit častěji, pomalu se z něj stává místo pro lidi :)

Cesta klikatá a nerovná, pro Oskara pohodička pohoda :)

Vyfotit Jášu nějak kloudně byl tentokrát nadlidský úkol

Takže, Kohoutci, doufám, že se příště přidáte!

Bude půl 11., jdu dělat bábovku :)

První říjnový

 Solvayovy lomy

Modelka, chacha

Sýýýýýr

Tamtéž před rokem a něco (má oblíbená fotka)

Břevnovské posvícení

 Nahoře jsem já já já

Když je Oskárkovi jeden rok

tak si ze všeho nejradši hraje s Jáchymkem, hlavně ať je u toho hodně srandy a trocha adrenalinu

 pomalu ale jistě se z něj stává motorkář

 laškuje s dědou (a říká děda)

stačí, když mu děda položí na hlavu kostku, a směje se jako blázen :)

 tak je venku podzim

objevil kouzlo písku a lopatky (jedno dítě písku ještě neodrostlo a druhé mu propadlo, s hřištní zábavou mám ještě na několik let vystaráno...)

bouchá se do hlavy, jak může i nemůže (tři černé fleky nad sebou jsou regulérní modřiny a přivezl si je z Jablonce :))

jí sám z porcelánu Rosenthal (nová narozeninová miska je právě v myčce)

pomáhá Jáchymkovi odstranit škody, když máma pere plínky 

využije situace, když si Jáchymek odskočí, vyleze mu na židličku a dělá, že je Jáchymek (po té, co se Jáchymek vrátil a začal si bránit svoje věci, vznikl kouzelný moment, kdy obě děti křičely: MOJE, MOJE!:))

pracuje s modelínou a nářadím spolu s Jáchymkem a oba se u toho pekelně soustředí

jen kdyby u toho Oskar tu modelínu tolik neochutnával.

A taky rád poslouchá hudbu a tancuje, čte knížky, hází míčem, volá mým mobilem a říká halooo, dá včechny kolečka na tyč, leze na kuchyňský stůl, když není nikdo v kuchyni a i když tam někdo je, právě vylezl na křeslo a montuje zesilovač (tohle svého času miloval i Jáchymek), moc rád jí, ze všeho nejradši se ale směje a to je moc fajn.