neděle 12. ledna 2014

Trocha

umění,


i zábavy,





špetka zmatku (když nám do expozice spadl lístek),




bratrská harmonie,



 pohyb na čerstvém vzduchu,


slunce ve tváři,

výběr místa, kam půjdu s holkama bez dětí a manželů (sauna na lodi)
 
divadlo v Národním,


divadlo naše (udělej dědu)

to všechno nám vyplnilo tenhle víkend a jsme za to s Alešem rádi. Náš recept na rodinnou pohodu, hehe.



A taky bazén (kluci) a nákup spodního prádla (sama bez kluků!), ale nemusím fotit úplně všechno:)

čtvrtek 9. ledna 2014

Bezdomovec

 cestou do knihovny. V puse kartáček na zuby.


Potkali jsme Jášu na procházce se školkou

A propos. Aleš dnes zůstal doma a leží. Ráno normálně odešel do práce, odvedl Jášu do školky a hned se vrátil, převlékl se do pyžama a ulehl zpátky do postele. Já mu říkala, že to chytne taky :)

středa 8. ledna 2014

Ať mi neříká,

že na něj nic neleze. Přišel z práce už v půl třetí a nijak zvlášť to nekomentoval. Na přímou otázku mlží. Je poslední z rodiny, kdo horečkám odolává. Ale sem tam si potají dá šumivý nurofen. 

Jeho přítomnost jsme s klukama šli oslavit. Chvilka k popukání s Oskarem. Zřejmě se rozhodl připravit na dráhu bezdomovce a všude s sebou nosí napěchovanou igelitku. Mimo jiné v ní lze zahlédnout kuchyňskou utěrku, kladívko a jiné nářadí, klíče od neznámých zámků, hasičské auto, brčko, podsedáky, další igelitky, míček a aspoň jednu žirafu. Jak to píšu, skoro brečím smíchy.


Igelitka je těžká a Oskar má při jejím nošení co dělat. V momentech jeho naprostého vyčerpání jí můžu vzít já a když je natolik mrtev, že musím vzít jeho, tak dostane povolení Aleš. Ostatní ani náhodou, jak teď s oblibou říká Jáša. Za nedovolené uzmutí by všem hrozil minimálně trest popliváním.



Povinné povánoční foto.


Vyfoť nás s tou výzdobou, poprosila jsem Aleše (bývalého studenta fotografie.)

Ale zdá se mi, že Jáša to zvládl o krapet líp.


úterý 7. ledna 2014

Podle všech příznaků


měl být dnes špatný den. Začalo to už v noci, kdy se z fotbalu přetažený Oskar budil co půl hodinu. Nekecám. Výjimečně jsem pokaždé zkontrolovala čas. Navíc mi bylo pořád blbě po víkendové epizodě s horečkami a bolením v krku. Ráno a dopoledne se mi chtělo umřít. Chtěla jsem jít spát s Oskarem. Spává se mi s ním krásně. Dnes v poledne neusnul. Došli jsme pro Jášu do školky a já po těch sto metrech myslela, že padnu, zpocená po celém těle. Do pěti minut po příchodu domů měli oba kluci monokly a nehezky na sebe křičeli. To nedám, říkala jsem si. Dnešek prostě nedám. Nakonec jsme se všichni zvládli oblíknout a vyrazit ven. Každým krokem mi bylo líp. Ke konci mi bylo skvěle. Mám skvělé děti! Skvělý den! (Až tedy na spoušť s mrtvými listonohy, kterou způsobila kočka v naší nepřítomnosti. Listonohů jsem se trochu bála. Máme skvělou kočku! To je samozřejmě vtip, listonohy musíme znovu koupit a najít jim lepší místo, zabezpečené před Terezkou. Jáchymek má slib.)