Rodinná oslava

se měla konat venku. Na severu bylo ale kolem deviti stupňů a pršelo.

Čekalo se, až dorazí nejoblíbenější strejda

a otevře víno

 

a doveze z Prahy dárky

 

můžeme začít

Budujeme rodinné štěstí

Mám štěstí na dvě kamarádky, mimořádně krásné ženy. Mám je obě moc ráda. Hlavně díky nim mohl vzniknout tento příspěvěk. Obě mi dávaji školu v sebepéči. Každá jiným způsobem. Jedna dětná (skoro třídětná), druhá bezdětná. Výsledek stejný.  A taky díky Evče, která zaskočila u nás doma.

Cesta tam

Aleš čeká

Jako za starých časů I.

Jako za starých časů II. (spíš)

Jako za starých časů III (nejspíš :)

Odcházíme domů za světla (Evča chce jít na squash)

Modelka

 Aleš říká něco důležitého ve večerní tramvaji

Když jsme společně doma

tak se s Alešem pohádáme hned po ránu. Asi ta dlouhá zima za námi, co z nás vysála všechnu energii, možná šéfové v práci, co ztrpčují život nesmyslnými nařízeními, nebo taky Oskar, co se snaží splynout se mnou v dvojjedinou bytost. Od všeho kousek způsobuje, že tu teď často lítají saze.

Naštěstí se nám nad vším napětím daří vítězit dlouhými pobyty venku, kde se cítíme a chováme jako ideální rodina (tedy až na dnešní malou roztržku nad opékáním buřtu, ale to asi Alešovi přelítl přes nos nedodělaný termín, který na něj čekal doma). Termín netermín, tři pivka u kláštera a i Aleš byl veselý a bezstarostný. Nehledě na to, že kluci byli během našeho sezení u piva ve svém živlu, lítali kolem po trávě, hráli fotbal, mleli mouku a my o nich vůbec nevěděli.

A ještě před tím stihli

lézt po provazech

sbírat body

chodit po laně

střílet z kuše (Jáchym Hood)

hrát kriket

opéct buřty a podle toho, jak se tvářím, je těsně po roztržce, haha

box

radovat se i přes nevýhru v tombole

Středeční neboli Šárynková

 

 A skřítek pro babičku, aby věděla

Vařili kluci polívku

u Hradu na Novém světě

 

Sejdeme se na hřišti (jaro je tu)

"Maminko, Basti je na hřišti!" kouká z okna Jáša. Oblíkne bundu, boty a kalhoty a peláší sám ven. Jen zavolám z okna na Sylvu, že Jáša je na cestě. Stále to říkám - Břevnov není Praha.

 

Teplo bylo, čepici jsem si zkoušela jen kvůli tvaru (na příští rok)