Na sever

Když povinnosti volají

a musíme odjet do Jablonce starat se o skleník a kočky (ani jedno jsem nikdy nevyfotila), tak se naše obzory dost smrsknou. Chodíme

k přehradě

na borůvky za přehradu

zkoušet jízdu na motorce na cyklostezku k přehradě

 

 s kamarády z Brna na hřiště za přehradu

 

na pivo ze stánku u přehrady

domů z procházky pod hrází u přehrady

Jinam ani pohledem. Já jsem s jabloneckou přehradou vyrůstala a jsem na ni zvyklá, ale před Alešem se o ní nemůžu ani zmínit. Pro něj je to nepochopitelná mánie.

Naštěstí ale jsou v Jablonci i jiná místa. Tady se cestou do města pokaždé ráda zastavím. Baví mě to moc.

A pak se pomalu přiblíží hodina H a těly začne vibrovat nervozita z čekání.

A když už začíná být čekání opravdu k nevydržení,

tak se vrátí on, jejich srdce šampión.

Vidět Neapol a ...přežít

A přežít s dobrým pocitem. Z cesty samotné, ze skvělých dětí i ze skvělého manžela. Snad ten pocit vydrží aspoň do konce července. Co, Aleši?

Kluci si svým otevřeně přátelským přístupem získali každého, s kým přišli do styku. I v mafiánské čtvrti, do které průvodci radí nechodit, a ve které jsme se díky nim cítili s Alešem zcela bezpečně.

Moře, pláže, písek, plavání (Jášovo první samostatné, čímž mě dojal až k slzám, tedy po pár deci vína), vlny, lidi, prodejci, Eliška, Emka, co nebyli Emka, náramky, náš sympatický německo-italský pár, Aleš lidem sympatický a s lidmi konverzující, kafe!, mama mama!, Oskar non-stop kojící se, přátelská atmosféra, Eliška - Jáchymkova první láska, čistota, mořský vír a baywatch s lanem. To jen tak na zapamatování.

Vlakem zpět do Neapole, hned bych s nima procestovala celé prázdniny, pro cestování byli všichni tři zrozeni :)

Vesuv v zádech

Café Gambrinus - zde se zrodilo presso.

Zastávka po několika hodinovém putování, Oskarův první den bez plínky, haha.

VIP balkonék v hotelu v Neapoli. VIP proto, že jediný na celý hotel a taky proto, že jen náš.

A takhle to dopadne, když kluci usnou moc brzo, probudí se a na další spánek se čeká dlouho. Normálně by to nevadilo, ale nás za pár hodin čekalo balení a let domů.

Snídaně na letišti - prostě pohodáři.

Posloucháme, jak doma mňouká kočka, ale dostat se tam nemůžeme. Batoh i s klíčemi dorazil o pár dnů později než my. Není divu, že si chtěl dovolenou prodloužit, všem se nám tam moc líbilo.