Líně

prožíváme tento víkend. Dnes jsme snad poprvé za celou naši rodičovskou kariéru snídali společně s dětmi až v půl desáté ráno. Ne že by kluci nevstávali po šesté, ale dnes poprvé vydrželi čekat na společnou snídani tak dlouho. Až mě to donutilo vytáhnout  (zcela zaprášený)foťák a snídani zdokumentovat.

Pak se mi povedl dobrý oběd a ano, Aleš sedí na Jáchymkově místě (lze poznat podle výzdoby), protože Jáchymek v tento moment už u stolu nesedí - ani bulgur ani quiche neocení a na zítra má proto slíbené řízky.

 A pak jsem už foťák z ruky nedala. Na Petříně se fotí samo.

 Krásně jsme si užili líný den bez žádných ambiciozních plánů.

Chtěla bych toho tolik napsat,

ale za chvilku pádím s klukama na kroužek. Týdny jsou teď ultra krátké a o dnech ani nemluvím. V pondělí ráno se probudím a když jdu večer spát, tak je pátek. Zvládáme to ale myslím pěkně. Třeba někdy bude čas, abych napsala víc. Snad už brzo.

Z víkendu na Štěpánce a Turnovské chatě.

Z Alešova výletu s Jášou podél Botiče. Jáša nejšťastnější.

Ze společného výletu do Šárky.

Ze včerejší ZOO (opět s Alešem).

Ještě k únoru

Společný čas s Oskarem, když čekáme na Jášu, který je na kroužku.

Litvínov. A Jáchymkova krásná a bezprostřední interakce s prababičkou.

 Tmaň.

Udolán.

Jeden splněný sen.

Cesta na sever

jako třeba tady, tady nebo tady. Tentokrát jsme jeli poznat nového kamaráda, povzbudit babičku  a hlavně já jsem potřebovala na chvíli nemyslet na práci.

Oskar vypravuje

řeč je o robotech

kterého ovšem Oskar nemá, tak to vyřešil posvém.

No. Trochu ho to pořád hlodalo :)

 Cesta domů