Kýčovky

Jinak to dnes ani nazvat nejde.

Šli jsme na ořechy do Strahovské zahrady. Našli jsme čtyři, z toho jeden byl prázdný.

 S Hradem v zádech.

 Pak na hřiště

A sešupem dolů za tátou.

Některé pohledy se nám naplaveninám nikdy neomrzí. Jak to asi jednou budou mít Jáša s Oskarem.

Na Újezdu jsme se potkali s Alešem a došli na Kampu na možná poslední letošní venkovní pivo. Teď, jak to píšu, si uvědomuju, že jsem  úplně zapomněla objednat stůl na pátek. Pětatřicátiny se daří úspěšně vytěsnit.

Prahou kráčí lev

Část první.
Kdo četl, ví. Kdo nečetl, ať neváhá. 

Tady většinou začínáme, když jdeme na hřiště na Nový svět. Nabrat vodu a seběhnout kolem Domečku dolů. Tentokrát jsme zvolili druhou stranu.

Kočárek nepojízdný, nosítko bez přesky (díky výtahové nehodě). Delší procházky jsou s Oskarem někdy o nervy.

Nerudovkou ale pelášil.

Dům U Bílé řepy.

Nepraš na Malostranském náměstí.

A závěrečný drink v Besedě (v kapse poslední dvě stovky, do výplaty daleko, tak trdelník jsme si museli odpustit, haha).

V září

má Oskar narozeniny. Letošní začaly návštěvou požární stanice na Petřinách. Magdo, díky díky! Ukázalo se, že když hasiči nejsou zrovna na výjezdu, tak mají rádi návštěvy. Všichni, včetně velitele stanice, který procházel kolem, byli usměvaví, vstřícní a moc milí. Jášovo hasičské alter ego se znovu probudilo, Oskarova láska k hasicím přístrojům i kouři a ohňům zase o něco vzrostla.

Decentně se slavilo u nás doma

I v Jablonci

                 Oskar ne a ne zabrat, tak místo spaní blbne s dědou.

Oskarův hlavní dárek je v čilé permanenci už teď.

Dnes je první říjnový den a já se poprvé odvážila sama na kolovýlet s klukama. Deset kilometrů, haha, ale udělaly mi nesmírnou radost.

Číslo ze závodu, ve kterém jsem vyhrála kolo, dnes zdobí Jášova závoďáka. 

A nakonec Aleš ještě stojící. Rozhodl se, že budeme bydlet hezky a že mu stačí maximálně pět hodin spánku denně. Jinak pořád pracuje. Tak jsem zvědavá, kdy padne.

Hlídání

Mluví-li se v  naší rodině o hlídání, skoro vždy se jedná o hlídání kocourů a skleníku v Jablonci, když jsou babi a děda na dovolené. Odjíždíte-li z Prahy a Černý Most hlásí 17 stupňů Celsia, informační tabule před Jabloncem jich zaručeně nejmíň pět ubere.

Jáchymek výlet pojal jako geologickou exkurzi a pořád někde sbíral kameny. Oskar se konečně pořádně rozjel na motorce a hlavně jablonecké kopce dolů jezdil jako zkušený závoďák. Moje obavy, jak zimu a déšť i čas bez Aleše a domácích hraček zvládneme, se nakonec ukázaly jako liché. Měla jsem navíc jednu velkou výhodu. Miluju podzim v Jablonci. Melancholie spojená s nostalgií. Ach...