a tak je Jáša věčně v luftu se strejdou Jirkou. Nám s Oskarem to ale nevadí, protože můžeme pálit ohně. Vlastním tempem, non stop. Rozuměj, Oskárek může pálit oheň, jaký chce a jak dlouho chce - nikdo mu neradí, nikdo ho k ničemu neponouká, má klid. Pro mě by mohlo platit, jedno dítě žádné dítě, ale to už jsem si dávno zvykla, že s Oskarem neplatí. Nevadí, pusu sice nezastavil a moji pozornost vyžadoval neustále, ale celkově byl k zulíbání. Co novinek jsem se od něj dozvěděla.
S takhle velkou hromadou dřeva jsme v sobotu ráno začínali.
Šli jsme taky hned zkraje zkontrolovat, jak to vypadá u nádrže, která z nějakého důvodu oba kluky nesmírně přitahuje.
Tady Oskar medituje jako Avatar.
To je ta nádrž.
U ní našel suchou trávu, která se mu zdála vhodná do ohně, takže jsme se vrátili na dvůr
a začali pálit nonstop.
Pak se vrátil Aleš z kola a měl toho plný kecky :)
Ale přivezl k večeři špekáčky.
On sice večeřel chlebíčky, neb měl v týdnu svátek (a jestli sem ještě někdy zavítá Patrika, tak věř, že si na tebe u chlebíčků vždycky vzpomenu!)
Jáša přivezl k večeři (živé) ryby, což byla trochu podpásovka. Aleš říkal, že příště je už zabije sám, ale uvidíme. Jáchymek u tohohle nebyl, seděl doma a potlačoval pláč. Nicméně my se Jirkovi pomstili, když jsme nechali Jáchymka, aby mu hned ráno znovu zavolal a Jirka musel souhlasit, že zase pojedou na ryby (rozuměj, do půl hodiny)
V neděli se Aleš věnoval zahradničení
a Oskar likvidoval poslední zbytky dřeva.
A když dopálil, pomohl mi s úklidem
A nakonec aspoň trochu Jáchymka - tady jako sběratel známek,
a tady jako úplně normální kluk, co na nás neustále dyndá telefon, aby si mohl zahrát hru
A konečně jako miminko (protože tahle fotka na mě teď vybafla, když jsem si přehrávala fotky z mobilu do počítače a nemohla jsem odolat).
To je sranda :)
