Můžu říct o našich dnech. Podstatné monenty žádné, nepodstatných tisíce, důležité jsou ale nakonec všechny stejně.
Včera se byl Jáša podívat v lesní školce. Ráno se mu nechtělo, říkal, že se mu bude stýskat po kamarádech z normální školky, ale zvědavost ho nakonec přemohla. První, co jsme po příchodu viděli, byl doutnající oheň a děti s klacky kolem něj. Školka si nás podmanila na první plamen. Když se navíc Jáša dozvěděl, že po obědě spí děti ve spacáku na zemi v jurtě, tak těžko skrýval nadšení a už druhou noc trénuje spacákové spaní doma v posteli.
Přivítání ve školce (foceno telefonem)
Dneska krásně sněžilo, při pohledu z okna se ihned rozhodujeme jít ven.
Po sto padesáté první kolem Markéty. A přesto, čím líp ji znám, tím víc mě baví.
A naštěstí baví i kluky.
Žádné komentáře:
Okomentovat