Některé děti nečistí

To jsem se dozvěděla o víkendu od kamarádky a byla jsem z toho paf. Čištění čehokoli vodou a mýdlem jsem považovala za stejnou vývojou fázi jako házení kamenů a mlácení klacky. Navíc tahle vývojová fáze mi přišla jako sympatická a praktická. O mytí oken a sporáku se už nemusím starat, při mytí podlahy jen lehce sekunduju. Ovšem učí-li se děti nápodobou, pak to podle jejich radosti z každé žínky vypadá, že já celé jejich dětství prouklízím, což z mé lenosti a přístupu k úklidu zoufalý Aleš odpřísáhne, není ani trochu pravda.

A až dneska v noci přijde domů, unavený pivem a jízdou v noční tramvaji, určitě si všimne, že sporák svítí do tmy čistotou :)

 

 Modelína a návštěvy taky frčí

 

Na Petříně byla zima

ale krásně. S Tomáškem a s Klárkou, kvůli kterým měl Jáša pusu od ucha k uchu, s blátem v petřínské zahradě, se studeným větrem v uších, ostrými panoramaty a strejdou Honzou a tetou Věrkou, KONEČNĚ!

Svařáček v Mlýnské na Kampě byl skvělou tečkou za krásnou předjarní procházkou.

 

 Klárka, Jáchymek (čerstvě zraněn) a úplně dole Tomášek

Pan Motorka, pan IT a pánové Mydlinkovi

 Pan Motorka na nedělní procházce s tátou na Hradě.

 

 Jáchymek si ze školky přinesl vlastnoručně vyrobený počítač. Nejdříve byl zamýšlen jako stolní s klávesnicí, monitorem a bednou, doma se z něj ovšem stal notebook.

Na kterém pozorně sledoval pohádku.  

 

Po obědě jsem nášla Jášu, jak stojí na parapetu, mydlí okna a zpívá dělání, dělání, všechny smutky zahání. Oskárek se k němu cestou z koupelny po poobědovém mytí běžel přidat. Je vidět, že to oba berou vážně.

Jášův velký životní skok

Jáchymek se po 1334 dnech života dočkal svého pokojíčku a vlastní postele. Společné spaní ve čtyřech v jedné posteli už bylo čím dál těžší (oba kluci prostě rostou jako z vody:), navíc Honzík odnaproti má taky svůj pokojíček a i Mikuláš má vlastní pokojíček i s postelí, tak Jášův rozum zavelel, že mít všechny hračky na jednom místě, na to místo zvát návštěvy a moct s nimi zmizet za zavřené dveře je vlastně fajn.

Stěhování pokojů předcházelo montování nového skládacího rámu pod náš futon. Aleš v momentální mozkové indispozici pojal přesvědčení, že celou akci zvládne s klukama po boku. Takhle nějak se tvářil, když mozek znovu procitl.

 Ale nakonec to šlo. Jsem na něj pyšná! Mně stačí, když mi Oskar pomáhá mýt nádobí a je ze mě matka na pokraji nervového zhroucení. On to zvládl na jedničku :) 

Ta vrtačka je zapojená a Oskárek ji opravdu zapíná (ovšem zachováva-li ledový klid Aleš, zachovávám ho i já)

Ta zeď je TA zeď, kterou má Jáša možnost (až povinnost) zdobit podle svých představ

Jáša vrtá - ono to tedy není vrtání, ale zadělávání šroubů

Pak kluci vystěhovali naši ložnici a celý pokoj uklidili (tady už vytekly nervy Alešovi, ale protože se jednalo o činnost, kterou dělám s dětmi poměrně často zase já, mohla jsem ho lehce zastoupit)

A pak nastala první Jášova samostatná noc, na jejímž začátku mu chvíli pomáhali Oskar s Terezou

A když zrovna nehýbáme s nábytkem, tak se nejmladší učí anglicky (nebo nejstarší?)

Jáchymek má karneval ve školce, na kterém konečně uplatní měsíce hasičské přípravky s požárníkem Samem

 Oskar odkouká od bráchy, jak spláchnout na záchodě a dělá to vesele třeba deset minut, než ho začnu postrádat

 vyhlížíme návštěvu

 a po hezkém dnu venku nás Jáchymek vyfotí u večeře se západem slunce za zády