veni vidi: Léto. A tak.

Prázdniny pomalu končí. Oj, to jsme si je užili. Jen tedy. Jsem na jejich konci poněkud vyčerpaná. Přeci jenom jeden jediný bezdětný večer za celou dobu se na mé psychice i fyzické kondici dost podepsal. Upřímně - mám toho plný kecky. Dnes ale odjeli Jáchymek s Alešem na společný prodloužený víkend. Jáchymek se tak těšil, že hned po probuzení vyrazil z postele zkontrolovat Aleše, jestli neodjel bez něj. Ke snídani slupnul tři palačinky, dal mi pusu a celý vzrušený utíkal na pendolíno.

Jedno dítě, žádné dítě. To ticho. Ten klid. Nikdo se nepere. Nikdo nebojuje o moji pozornost. Příležitost nasbírat síly pro podzim. Pro babí léto. Zdá se, že se klube za okny.

A já si svatosvatě slibuji. Budu víc chodit do kina. Budu chodit běhat do Hvězdy. A dnes půjdu koupit lístky na Pařízka do Národního. Jeden společný večer s Alešem nám musí vyjít. Prostě musí.

Poprvé na vodě. Moc ji neprožívám, ale přesto mi přijde skvělá. Tolik času na popovídání s kamarády jsme nezažili hodně dlouho. Tedy hlavně Aleš. V půl deváté ráno s povídáním začal, před jedenáctou večer skončil. A kdyby Houba z té tramvaje nevystoupil, tak Aleš povídá doteď :)

Na začátku prázdnin se Jáchymek jevil jako sběratel sportovního oblečení. Často jsem ho přistihla v pokoji s oblečením rozloženým na podlaze kolem sebe. Do outfitu jsem mu nemohla mluvit. Měl jasnou představu, co se k sobě hodí a co se hodí pro ten daný den.

Přes prázdniny svoje vášně (jinak se tomu říct nedá) rozšířil. Teď navíc sbírá mušle, kameny a mince. Třídí si je do pytlíků a krabiček a v každé volné chvilce se s nimi laská. Vyzná se v hřebenatkách, přílipkách i v živci a žule. Jemným kontinuálním nátlakem nás s Alešem donutil oprášit gymnaziální znalosti biologie i geologie i se naučit spoustu nového. (Tedy hlavně v mém případě. Oba předměty mě vždy míjely obloukem). A dnes, když před usínáním poslouchám o stalagnátech a levém (tedy nepravém) zlatu, vím, že jsem poprávu nejpyšnější máma na světě :)

Sbírání říčních škeblí a kamenů.

Mé děti jsou samozřejmě i nejhezčí a nejroztomilejší :)

S tátou na půdě Malostranské besedy.

Čas pro sbírku mušlí.

Čas na bratrské poměření sil.

Jášova oblíbená kniha o přírodě. Když jsem ji kupovala, netušila jsem, kolik horkých chvil s ní zažiju. Ona to totiž není jen knížka o zvířatech a hmyzu. On je to podrobný návod, jak si takovou přírodu přenést domů. Tedy jak doma chovat v přírodě nachytané žáby, žížaly, šneky, brouky, vodoměrky a tak. Není den, aby Jáchymek nad něčím podobným nesnil. Mé horké chvilky spočívaly ve vymýšlení argumentů, proč to nejde. Někdy ale na celé desítky minut od přesvědčování upustil a jen si snil. Jak povídal Honzíkovi: "Já sedím s přemýšlím, jestli do akvária rybičky nebo šnečky a maminka se zlobí, že nic nedělám." Teď už ho nechám. Mám sklaplou čelist a dopřávám mu jeho chvilku rozjímání. Kdo by to toho hyperaktivního kloučka ještě před půl rokem řekl. A já mu nechápavá vyčítala, že se nudí!