Největší dobrodružství

se u babičky dá zažít hned za vesnicí. Z procházky, která byla původně zamýšlená jako sběr kamenů (nalezeno) a kostí (naštěstí nenalezeno), se vyklubalo zasvěcení do tenat zločinu. Ve velkém švestkovém sadu za vesnicí jsme objevili stromy obsypané ovocem, tak Aleš nelenil a rozhodl se jich pár natrhat. 

 

Obhlížení terénu

V přípravách na velkou švestkovou loupež přijel strejda Jirka, zřejmý kluků hrdina.

Malá bílá dostala od Jáchymka jméno Trnka, podle toho, že ho začínáme učit R.

Maskovaní prázdnou lahví od sektu, vypitou u příležitosti babiččiných pětaosmdesátin, kterou jdeme vyhodit do tříděného odpadu, pak zcela nenápadně zmizíme pod vesnicí v mlze,

 

někteří přelezou plot,

a zmizí mezi stromy.

Jiní hlídkují na cestě, kdyby něco...

A nenačapáni, s igelitkou zmrzlých švestek v batohu, se cestou od babičky stavíme na Národní a zapálíme svíčku, kterou nám pohotově dal strejda Jirka, když nás odvezl na nádraží.

 Všechny víkendové mise splněny, v duši mír.

Napsal nový dopis Ježíškovi

a ten starý vyhodil do koše. Chyběly v něm dost podstatné položky - pyrit, modrá skalice a diamant. Asi tak. Jášovi se v sobotu otevřely nové obzory. Na Stanici přírodovědců byla burza minerálů.

Opravdová sbírka včetně trilobita.

Dal si stůl vedle Aleše, uspořádal kameny, v sáčku donesl pár mušlí z pokojíčku.

A dumal.

A když neví, tak se zeptá. A Aleš neúnavně odpovídá, hledá správné odpovědi na všetečné otázky (čím se brousí diamant, když diamant je nejtvrdší?) a čte a čte Jášovi z jeho encyklopedie. A když na Svazu ochránců přírody vyhlásí poplach, že se sníží hladina Vltavy a je potřeba dobrovolníků na záchranu škeblí, Aleš neváhá vzít si volno, aby tam Jášu doprovodil. Asi tak. 

Haute Coulture

V Doxu. S Ivankou a Jášou. Nedělní odpoledne.

Co mi ta cedule jen připomíná?

Volker März (...) své „malé velikány“ konfrontuje s jejich dětstvím a okny jejich příběhů nahlíží rané dětství jako stav blaženosti nezmanipulovaný společenskými strategiemi. Důraz přitom klade na co nejsrozumitelnější podání tak, aby byla výstava jednoduše přístupná i nejmladšímu publiku – dětem, píše se na stránkách Doxu. Mě bavily i jeho texty. Člověk se hodně zasměje. Přesto mi běhal mráz po zádech. K dnešní ranní kávě jsem úplnou náhodou vytáhla starší Respekt a přečetla rozhovor s posledním žijícím vězněm z Treblinky. Některé věci se nedají vyslovit, řekl a v kontextu tohoto rozhovoru mi hravá expozice přišla ostrá jako břitva.

Jáša a Oskar.

Jáchymek dostává dárek. 

Minulý týden jsem volila Zelené.

Takové moje malé srozumitelné umění, haha.