V Doxu. S Ivankou a Jášou. Nedělní odpoledne.
Co mi ta cedule jen připomíná?
Volker März (...) své
„malé velikány“ konfrontuje s jejich dětstvím a okny jejich příběhů nahlíží
rané dětství jako stav blaženosti nezmanipulovaný společenskými strategiemi. Důraz
přitom klade na co nejsrozumitelnější podání tak, aby byla výstava jednoduše
přístupná i nejmladšímu publiku – dětem, píše se na stránkách Doxu. Mě bavily i jeho texty. Člověk se hodně zasměje. Přesto mi běhal mráz po zádech. K dnešní ranní kávě jsem úplnou náhodou vytáhla starší Respekt a přečetla rozhovor s posledním žijícím vězněm z Treblinky. Některé věci se nedají vyslovit, řekl a v kontextu tohoto rozhovoru mi hravá expozice přišla ostrá jako břitva.
Jáša a Oskar.
Jáchymek dostává dárek.
Minulý týden jsem volila Zelené.
Takové moje malé srozumitelné umění, haha.
Žádné komentáře:
Okomentovat