že na něj nic neleze. Přišel z práce už v půl třetí a nijak zvlášť to nekomentoval. Na přímou otázku mlží. Je poslední z rodiny, kdo horečkám odolává. Ale sem tam si potají dá šumivý nurofen.
Jeho přítomnost jsme s klukama šli oslavit. Chvilka k popukání s Oskarem. Zřejmě se rozhodl připravit na dráhu bezdomovce a všude s sebou nosí napěchovanou igelitku. Mimo jiné v ní lze zahlédnout kuchyňskou utěrku, kladívko a jiné nářadí, klíče od neznámých zámků, hasičské auto, brčko, podsedáky, další igelitky, míček a aspoň jednu žirafu. Jak to píšu, skoro brečím smíchy.
Igelitka je těžká a Oskar má při jejím nošení co dělat. V momentech jeho naprostého vyčerpání jí můžu vzít já a když je natolik mrtev, že musím vzít jeho, tak dostane povolení Aleš. Ostatní ani náhodou, jak teď s oblibou říká Jáša. Za nedovolené uzmutí by všem hrozil minimálně trest popliváním.
Povinné povánoční foto.
Vyfoť nás s tou výzdobou, poprosila jsem Aleše (bývalého studenta fotografie.)
Ale zdá se mi, že Jáša to zvládl o krapet líp.
