Letní hlídání, už zítra

alias Letní byt, později. Jedna z moře knížek, které jsem včera půjčila v knihovně na prázdniny. Už jsem ji sice četla, ale v poslední době mě neustále doprovází nostalgická nálada. Přeci jenom poslední společné prázdniny před námi. Začínají zítra hlídáním v Jablonci.

A jinak? Od dovolené jsme v jednom kole a já si to tu vyjmenuju jenom proto, abych v budoucnu nemusela lovit v paměti, až se mě touha bilancovat zeptá. Takže. Jášova zahradní slavnost, bazén v Divoké Šárce, výlet do Lužné, divadlo s Alešem, náplavka s Alešem, Mlýnská s Alešem, Atmosféra (!) s Alešem, náplavka s Ivankou a Dny Jeruzaléma v Praze, loď Tajemství a Tanec Praha, IMAX s Jášou, Kieslowski s klukama na United Islands, prodávání zmrzliny na Apetit pikniku (povolání snů v očích mých dětí), náplavka na Knihexu s klukama, Přístav 18600 a dnes rozloučení s Prahou na Novém Světě. Ojéé. Vždycky se s Ivankou shodneme, že žít v Praze je dar a že jsme za něj rády!

Cesta Karlínem

do Přístavu 18600 (od konce července zde začne pravidelný program)

Nošení dětí I. (vyfotil Jáša)

Nošení dětí II.

Výlet do Lužné pro nás atypicky s dalším dětným párem. Bylo to fajn, konečně jsme měly s Julkou čas pořádně si popovídat. 

A dnes jsme se loučili s Prahou. Nejdřív paní učitelka ve školce dostala na rozloučenou kamínek ze svaté země (ten co nosí štěstí) a pak  hurá na Nový Svět. Nejkrásnější hřiště v naší docházkové vzdálenosti, s výbornou kávou za rohem.

Petra se učí na zkoušku - závidím i nezávidím. Postgraduál že by? 

Schválně jsem vyfotila svoji knížku, abych demonstrovala začátek prázdnin :) A to kafe, MŇAM!

Alice jde od září do školy, Jášovi bude ve školce chybět.

Esterka modelka I.

Esterka modelka II. 

 Esterka modelka III.

 

Od zítřka jsme k zastižení v Jablonci, stavte se na kávu!

Pokračování

Bylo mi vyčiněno, že jsem sem včera dala jen fotky z pláže. To je tak. Na týden a kousek se z nás stali plážoví povaleči. Týden a kousek jsme bydleli nedaleko starověkých vykopávek Caesarey a bylo nám to úplně fuk. Náš každodenní cíl - pláž.

Ráno nás, většinou kolem šesté, probudil Oskar, zahlásil, že má hlad a po rychlé snídani, šupito presto na pláž. Nádhernou pláž. Většinou úplně prázdnou. Většinou s černou vlajkou oznamující velké vlny a omezené koupání mimo lagunu. Pláž s mušličkami a vyhřátým pískem. Pláž se živými kraby! Jáchymek byl v sedmém nebi. A já? Během pár hodin jsem přečetla Žítkovské bohyně (díky Julko!), několik dnů se opalovala žehem (a znovu a znovu mě toto Alešovo označení pro mé opalování, navzdory krému a slunečníku, rozesměje) a odpočívala a sbírala kameny a nebo jen tak koukala na obzor.

Dvakrát jsme vyměnili naši pláž za konkurenční Beit Yannai. A vy všichni, kdo rádi cestujete, ale pořád máte moc malé děti na opravdové cestování, kdo rádi trávíte čas u moře a nevadí vám trochu písku v jídle, počíhejte na levné letenky u Wizzairu (nás vyšly pro 4 lidi na 6 a půl tisíce), sbalte do batohu stan a spacák a jeďte do Izraele! Stanovat se dá zadarmo skoro na všech plážích. Beit Yannai (a Mikhmoret hned vedle) jsou surfařské oblasti, trochu hippie, hodně cool a velmi baby friendly.

A hned na začátku pláže je řeka Alexander, kde žijí velké sladkovodní želvy a my jim to věříme, i když jsme nezahlédli ani jednu. 

Kluci vyhlížející. Velcí krabi byli pro Jáchymka důstojnou náhradou. (Ale až se ho zeptáte, jestli viděl želvu, tak vám odpoví, že ano. Ne že by si vymýšlel, viděli jsme ji při prvním výletu celá rodina, ale voda byla kalná a pro 8 km v nohou jsme už pořádně nemohli zaostřit :))

Na tuhle chvilku jsem se těšila každé dopoledne. I když zrovna tuhle fotku fotil Aleš a já někde skotačím s Jášou ve vlnách.

Levá část pláže se k večeru vyprazdňuje, pravá zaplňuje stany. Možná, kdybych se nesnažila ulovit poslední fotky z pláže, stihli bychom autobus zpátky do Hadery, který před setmením přestal jezdit kvůli začínajícímu svátku Šavuot. Po hodinovém čekání na zastávce jsem ze zoufalství rozhodla, že budeme stopovat. Zastavilo třetí auto. Byl to náš první stop s dětmi a my zdravíme do SaSaZu!

Jeruzalém. Pro mě poprvé, pro Aleše podruhé. Ivanko, s tou energií jsi měla pravdu! Totiž, když jsme měli odjíždět na dovolenou, měl Aleš termín v práci a doma se ukazoval jen na otočku dopoledne, dny a noci trávil v práci. Přišel pár hodin před odletem, oba jsme byli unavení, do toho balení a Ivanka, která si přišla vyzvednout klíče, mi z vlastních zkušeností řekla: "Ničeho se nebojte, jedete do Svaté země, tam je taková energie, že únavu ani nepocítíte."

Zeď nářků

I přes jarmulku nezapadl.

Fresh džus - s mátou.

Černý čaj - s mátou. (A dnes jsem si pořídila mátu za okno)

Oskar byl poslední dva dny ne úplně štastný. Pořád chtěl být u mě a nosit se. Tohle byl jeden z výjimečných momentů, kdy se mi ho podařilo odložit k Alešovi.

Když u Arabů kupuju kousek pečiva já, zaplatím plnou turistickou cenu a ještě poděkuju. Když ho u stejného stánku kupuje o něco později Aleš, zaplatí polovinu :)

Největší psychologický manévr na závěr - Jáchymek si vybírá něco na památku. "Nic mi nekupujte, je to moc drahý, kupte něco Oskárkovi" a zoufale nerozhodný výraz. Ustáli jsem to a odešli s kamínkem.

To je on.

A už jen dát si falafel, sbalit věci a tradá domů.

Vybalit mušle

a třídit sbírku. Na čerstvých pět let, myslím že úžasný.

PS: Peťáku, Evi, Ivanko, díky díky díky!!!

Pozdrav ze Svaté země

beze slov a bez Jeruzalému. Doplním snad brzo.