Pokračování

Bylo mi vyčiněno, že jsem sem včera dala jen fotky z pláže. To je tak. Na týden a kousek se z nás stali plážoví povaleči. Týden a kousek jsme bydleli nedaleko starověkých vykopávek Caesarey a bylo nám to úplně fuk. Náš každodenní cíl - pláž.

Ráno nás, většinou kolem šesté, probudil Oskar, zahlásil, že má hlad a po rychlé snídani, šupito presto na pláž. Nádhernou pláž. Většinou úplně prázdnou. Většinou s černou vlajkou oznamující velké vlny a omezené koupání mimo lagunu. Pláž s mušličkami a vyhřátým pískem. Pláž se živými kraby! Jáchymek byl v sedmém nebi. A já? Během pár hodin jsem přečetla Žítkovské bohyně (díky Julko!), několik dnů se opalovala žehem (a znovu a znovu mě toto Alešovo označení pro mé opalování, navzdory krému a slunečníku, rozesměje) a odpočívala a sbírala kameny a nebo jen tak koukala na obzor.

Dvakrát jsme vyměnili naši pláž za konkurenční Beit Yannai. A vy všichni, kdo rádi cestujete, ale pořád máte moc malé děti na opravdové cestování, kdo rádi trávíte čas u moře a nevadí vám trochu písku v jídle, počíhejte na levné letenky u Wizzairu (nás vyšly pro 4 lidi na 6 a půl tisíce), sbalte do batohu stan a spacák a jeďte do Izraele! Stanovat se dá zadarmo skoro na všech plážích. Beit Yannai (a Mikhmoret hned vedle) jsou surfařské oblasti, trochu hippie, hodně cool a velmi baby friendly.

A hned na začátku pláže je řeka Alexander, kde žijí velké sladkovodní želvy a my jim to věříme, i když jsme nezahlédli ani jednu. 

Kluci vyhlížející. Velcí krabi byli pro Jáchymka důstojnou náhradou. (Ale až se ho zeptáte, jestli viděl želvu, tak vám odpoví, že ano. Ne že by si vymýšlel, viděli jsme ji při prvním výletu celá rodina, ale voda byla kalná a pro 8 km v nohou jsme už pořádně nemohli zaostřit :))

Na tuhle chvilku jsem se těšila každé dopoledne. I když zrovna tuhle fotku fotil Aleš a já někde skotačím s Jášou ve vlnách.

Levá část pláže se k večeru vyprazdňuje, pravá zaplňuje stany. Možná, kdybych se nesnažila ulovit poslední fotky z pláže, stihli bychom autobus zpátky do Hadery, který před setmením přestal jezdit kvůli začínajícímu svátku Šavuot. Po hodinovém čekání na zastávce jsem ze zoufalství rozhodla, že budeme stopovat. Zastavilo třetí auto. Byl to náš první stop s dětmi a my zdravíme do SaSaZu!

Jeruzalém. Pro mě poprvé, pro Aleše podruhé. Ivanko, s tou energií jsi měla pravdu! Totiž, když jsme měli odjíždět na dovolenou, měl Aleš termín v práci a doma se ukazoval jen na otočku dopoledne, dny a noci trávil v práci. Přišel pár hodin před odletem, oba jsme byli unavení, do toho balení a Ivanka, která si přišla vyzvednout klíče, mi z vlastních zkušeností řekla: "Ničeho se nebojte, jedete do Svaté země, tam je taková energie, že únavu ani nepocítíte."

Zeď nářků

I přes jarmulku nezapadl.

Fresh džus - s mátou.

Černý čaj - s mátou. (A dnes jsem si pořídila mátu za okno)

Oskar byl poslední dva dny ne úplně štastný. Pořád chtěl být u mě a nosit se. Tohle byl jeden z výjimečných momentů, kdy se mi ho podařilo odložit k Alešovi.

Když u Arabů kupuju kousek pečiva já, zaplatím plnou turistickou cenu a ještě poděkuju. Když ho u stejného stánku kupuje o něco později Aleš, zaplatí polovinu :)

Největší psychologický manévr na závěr - Jáchymek si vybírá něco na památku. "Nic mi nekupujte, je to moc drahý, kupte něco Oskárkovi" a zoufale nerozhodný výraz. Ustáli jsem to a odešli s kamínkem.

To je on.

A už jen dát si falafel, sbalit věci a tradá domů.

Vybalit mušle

a třídit sbírku. Na čerstvých pět let, myslím že úžasný.

PS: Peťáku, Evi, Ivanko, díky díky díky!!!