S novým podběrákem

je Jášův život hned o něco hezčí.

Oskarovi stačí ke štěstí voda. Dnes v Motole.

Esence léta

u babičky na Štěpánově.

Pod ořechem na dvorku,

večeře na studni

cestou na mělický písák na novém kole,

lovit mušle,

dát si nanuk,

cestou zpátky to ještě šlo,

další den ale porazila cestou do Přelouče Aleše dopravní značka a hlava (naštěstí v helmě) se nepěkně potkala se silnicí,

ale tady už víme, že všechno dobře dopadlo a čekáme na tátu na zápraží.

Už se jen 2x vyspíme

a naše severní hlídací povinnosti skončí. S Alešem odjelo v pondělí i hezké počasí, a tak jsme oproti loňsku strávili na přehradě podstatně méně času. Nevadí. Kluci se naučili být sami na zahradě, malý krok pro lidstvo, ale pro mé rodičovství krok zásadní.

A ještě ti dva, kvůli kterým tu jsme.

A skleník o rozloze sta čtverečních metrů, hahaha.

A takhle kontroluju kluky z okna kuchyně či balkonu.

Semilské ásany

V Suškách

Alešovi se rozpadlo kolo, mně se rozpadly tretry na kolo, celkově jsme začali být z nastoupaných kilometrů kolem Jablonce unavení a tak nám nezbylo nic jiného, než si trochu orazit na pěším výletu do skal. S Magdou, Mikulášem, Vilíkem a Honzou, kteří stejně jako my tráví čas na severu hlídáním domu prarodičů Ale o tom jejich DOMU až za chvilku.

I tady nastoupané kilometry bolely, zvlášť s Oskarem na zádech.

Ale ty panoramata :)

Frajerka v žabkách. Jinou obuv ale kvůli zraněnému prstu na noze nestrpím.

Ta paní za Jáchymkem je Nikola Sudová, česká akrobatická lyžařka a olympionička. Kdysi v dávnověku jsme byly obě přítelkyněmi dvou bratrů, ale to je opravdu tak strasně dávno, že mě Nikča ani nepoznala. Tenkrát na moji nejhloupější otázku, zda si chce rozložit poslední ročník gymplu kvůli sledování olympiády (do olympiády chyběly dva roky), odpověděla, že spíš kvůli tomu, že na ní chce startovat. A taky že jo.

Tohle je ten dům. Je jasné, že tady se nám líbilo moc.