ale před 15 lety jsem skoro vyhrála závod na kolech nahoře v Bedřichově. Byla strašná mlha, nebylo vidět na metr, tak jsem šlapala a šlapala, až se přiblížil cíl a lidi povzbuzovali a z mikrofonu se ozvalo "vítáme druhou ženu v cíli" a já málem spadla z kola. Pak jsem stála na stupních vítězů a jedno kolo vyhrála. Na stránkách obce Bedřichov je stále mé jméno (Nova Author Cup 1999):)
Proč to píšu. Zčásti asi kvůli té nostalgii, co mě pořád přepadává a co jsem se o ní zmínila už minule a zčásti kvůli tomu, že se PO LETECH do těch míst vracím - na kole, s Alešem a s klukama. Co kilometrů jsem tu dřív najezdila, to přemáhání, mnohdy hádky. Teď je to paráda. Cestu vybírám já, lovím v paměti všechny zapomenuté lesní cestičky a tempo určuje Jáchymek. Dělá mi ohromnou radost pozorovat ho, jak ho cyklistika baví. Jak moc ho baví cyklistika v lese. Jak se se mnou snaží poměřovat a ptá se: "Sjelas to? Vyjelas to?". Za chvíli bude samozřejmě rychlejší než já. Pro tuto chvíli mě ale těší, že mě vidí jako velkýho závoďáka a že se ode mě chce něco naučit.
Popřáli jsme babi s dědou pěknou dovolenou
nasadili helmy a vyrazili.
Žádné komentáře:
Okomentovat