V pátek tradiční procházka s Magdou a s klukama. Sníh a bláto. Kluci nadšeni.
V úterý nás čeká první zápis do školy. Měli jsme to vymyšlené tak, že Jáchymka budeme dávat do školy cestou do práce. Měl by to tam blízko na Stanici přírodovědců a časem i na plavání. Jenže od dubna pravděpodobně změní trasu dvaadváca a s přestupem cestovat do školy nechceme. Původní ideální scénář počítal s tím, že Jáchym a Mikuláš budou spolu chodit do jedné třídy právě sem. Jenže my nechceme přestupování a Mikuláš pravděpodobně dostane odklad. Uvidíme, jak se to celé nakonec vyvrbí.
Ještě k té dvaadváce. Tuhle jsem jela z práce, nechtělo se mi do metra a tak jsem riskla tramvaj. Dobře jsem udělala. Poprvé se mi stalo, že by tramvaják zapomněl, kam jet a nakonec zabočil špatně. Tak jsem místo na Malostranské, skončila na Mánesově mostě, kde tramvaják zastavil a stál a stál a nevěděl, co dělat. Starší kolega z tramvaje za námi ho musel jít uklidnit a podpořit. Jaké já pro něho měla pochopení! Říkala jsem si, že je možná první den v práci a hned takovej kiks, chudák :) Kam se na to hrabou všechny mé kiksy z prvních dnů včetně pozdravu Pěkný čaj v oslovení v důležitém emailu jedné šéfové, ve kerém jsem se omlouvala za všechny mnou spáchané chyby a slibovala větší koncentraci. Bohužel jsem ten email psala ráno a ve strašném stresu a Oskar si zrovna přál čaj :)
Ale tady je ta páteční procházka:
Ubahnění a hladoví zblajzli pizzu na schodech v Kauflandu. Šla kolem nás jedna paní se synem, co ji potkáváme ve školce a díky absenci vzájemných sympatií se nikdy nezdravíme (ani ve školce) a ta kolem nás prošla a patřičně nahlas poradila synovi, ať je opatrný a nezašpiní se o kluky. V takový moment jsem vždy hrdá na to, že se mí kluci nebojí skočit do kaluže a vylézt na horu z bláta a kamení. Fakt.
Protože pak je vezmeme na kulturu a hrajeme si na akurátní pražskou rodinu
co po výstavě bere děti do lumpenkavárny.
