ale často jsem na příspěvky myslela. Jenže čas pádí kolem tak rychle, že jen se rozkoukám, už je večer a další den za námi. Vcelku se máme dobře. Tedy. Myslím, že se máme moc dobře. Do práce se každé ráno těším (počáteční krizi, kdy jsem kazila, co jsem mohla, mám za sebou) a pak se těším na kluky - všechny tři. Přestala jsem s sebou nosit foťák, ale udělala jsem několik svých prvních selfie na pracovní telefon. Na Silvestra jsme byli premierově hromadně s dalšími lidmi s dětmi a kupodivu jsme si to všichni užili. Jáchym a Oskar se ukázali jako skvělí parťáci pro mladší i starší. A my jsme na ně s Alešem neskonale pyšní. Díky práci jsem se během chvilky dokázala vymanit ze závislosti na péči o kluky a s daleko větším klidem a chutí je pouštím na hlídání. A tak jsme mohli zažít víkend bez dětí v Miláně. Na Chagallovi. S dalšími kamarády. Úlet! :)
Takhle jsme se včera vraceli tramvají z Vašíkovy oslavy narozenin.
Žádné komentáře:
Okomentovat