Na Petříně byla zima

ale krásně. S Tomáškem a s Klárkou, kvůli kterým měl Jáša pusu od ucha k uchu, s blátem v petřínské zahradě, se studeným větrem v uších, ostrými panoramaty a strejdou Honzou a tetou Věrkou, KONEČNĚ!

Svařáček v Mlýnské na Kampě byl skvělou tečkou za krásnou předjarní procházkou.

 

 Klárka, Jáchymek (čerstvě zraněn) a úplně dole Tomášek

Pan Motorka, pan IT a pánové Mydlinkovi

 Pan Motorka na nedělní procházce s tátou na Hradě.

 

 Jáchymek si ze školky přinesl vlastnoručně vyrobený počítač. Nejdříve byl zamýšlen jako stolní s klávesnicí, monitorem a bednou, doma se z něj ovšem stal notebook.

Na kterém pozorně sledoval pohádku.  

 

Po obědě jsem nášla Jášu, jak stojí na parapetu, mydlí okna a zpívá dělání, dělání, všechny smutky zahání. Oskárek se k němu cestou z koupelny po poobědovém mytí běžel přidat. Je vidět, že to oba berou vážně.

Jášův velký životní skok

Jáchymek se po 1334 dnech života dočkal svého pokojíčku a vlastní postele. Společné spaní ve čtyřech v jedné posteli už bylo čím dál těžší (oba kluci prostě rostou jako z vody:), navíc Honzík odnaproti má taky svůj pokojíček a i Mikuláš má vlastní pokojíček i s postelí, tak Jášův rozum zavelel, že mít všechny hračky na jednom místě, na to místo zvát návštěvy a moct s nimi zmizet za zavřené dveře je vlastně fajn.

Stěhování pokojů předcházelo montování nového skládacího rámu pod náš futon. Aleš v momentální mozkové indispozici pojal přesvědčení, že celou akci zvládne s klukama po boku. Takhle nějak se tvářil, když mozek znovu procitl.

 Ale nakonec to šlo. Jsem na něj pyšná! Mně stačí, když mi Oskar pomáhá mýt nádobí a je ze mě matka na pokraji nervového zhroucení. On to zvládl na jedničku :) 

Ta vrtačka je zapojená a Oskárek ji opravdu zapíná (ovšem zachováva-li ledový klid Aleš, zachovávám ho i já)

Ta zeď je TA zeď, kterou má Jáša možnost (až povinnost) zdobit podle svých představ

Jáša vrtá - ono to tedy není vrtání, ale zadělávání šroubů

Pak kluci vystěhovali naši ložnici a celý pokoj uklidili (tady už vytekly nervy Alešovi, ale protože se jednalo o činnost, kterou dělám s dětmi poměrně často zase já, mohla jsem ho lehce zastoupit)

A pak nastala první Jášova samostatná noc, na jejímž začátku mu chvíli pomáhali Oskar s Terezou

A když zrovna nehýbáme s nábytkem, tak se nejmladší učí anglicky (nebo nejstarší?)

Jáchymek má karneval ve školce, na kterém konečně uplatní měsíce hasičské přípravky s požárníkem Samem

 Oskar odkouká od bráchy, jak spláchnout na záchodě a dělá to vesele třeba deset minut, než ho začnu postrádat

 vyhlížíme návštěvu

 a po hezkém dnu venku nás Jáchymek vyfotí u večeře se západem slunce za zády

Víkendový

Ve znamení přívalu sněhu, půjčování bobů po sousedech v domě, protože naše skvadra stačila za tuto zimu zničit už čtvery, bazénu, ranního vstávání kolem šesté, Alešovy práce (zase termín), zcela výjimečného Jášova spaní v neděli po obědě (kdy jsem to zalomila zároveň s dětmi, věc nevídaná, zatímco Aleš pracoval) a celkové pohody, to jo :)

Boby s volantem, to je hit

Podle Oskarova výrazu by jeden řekl, že má sněhu plný zuby. On ale jen konsternovaně pozoruje postavu zasypanou sněhem, které kouká ven pouze hlava. Nějak to chudák nemohl pobrat. 

Stále nevěří

Na Ladronce bylo plno

V neděli dopoledne šli nejstarší kluci do bazénu (už potřetí během sedmi dnů) a já s nejmladším připravovala oběd. Oskárek je právě ve věku, kdy neustále a rád pomáhá v kuchyni. Vezme židli, přisune k pultu a pracuje jako máma. Zvládne už všechno - od mytí nádobí, přes míchání polívky na plotně, ovládání presovače, ke krájení opravdovým nožem. Jáša byl v jeho věku úplně stejný a tak vím, že toto nadšení za pár měsíců přestane a bude nahrazeno jinými smysluplnými činnostmi jako je třeba mydlení motorky. Mimochodem po bytě se Oskar pohybuje zásadně motorizovaně, v tom je přeci jenom Jášův vliv znát a paní babizna (jak naší sousedce o patro níž říká Jáša - my se s Alešem spokojíme pouze s babiznou) musí být z toho randálu štěstím bez sebe.

Rybí oko

Stokrát stejně, stokrát jinak

Můžu říct o našich dnech. Podstatné monenty žádné, nepodstatných tisíce, důležité jsou ale nakonec všechny stejně. 

Včera se byl Jáša podívat v lesní školce. Ráno se mu nechtělo, říkal, že se mu bude stýskat po kamarádech z normální školky, ale zvědavost ho nakonec přemohla. První, co jsme po příchodu viděli, byl doutnající oheň a děti s klacky kolem něj. Školka si nás podmanila na první plamen. Když se navíc Jáša dozvěděl, že po obědě spí děti ve spacáku na zemi v jurtě, tak těžko skrýval nadšení a už druhou noc trénuje spacákové spaní doma v posteli.

Přivítání ve školce (foceno telefonem)

Dneska krásně sněžilo, při pohledu z okna se ihned rozhodujeme jít ven.

Po sto padesáté první kolem Markéty. A přesto, čím líp ji znám, tím víc mě baví.

 

 

 A naštěstí baví i kluky.

 

Břevnovské pozdravy skoro jarní