končí Pražské bienále. Konec zavírací párty bude oficiálně v pět ráno, psalo se v pozvánce. Tou dobou budu vstávat k Oskarovi a přát si, aby vydržel s ranním podřimováním co nejdýl. Nevadí, že na párty nebudu. Kousek jsme z ní měli už odpoledne, kdy jsme se konečně na bienále dostali. Vzduchem se vznášela úleva z konce výstavy i příjemné napětí z nadcházejícího večera. Společní známí se scházeli, bavili se a smáli a my s Alešem aspoň trochu nasáli atmosféru lidí, kteří si přišli užít večer a noc.
Dostala jsem chuť trochu si zavzpomínat. Takhle jsme byli před 4 roky.
Dnes. Alešovo nasazení je obrovské. A i když to tady úplně nevypadá, Jášu to dlouhou dobu dost bavilo. Paráda.
To Oskar dává stále přednost hasičským přístrojům (jako svého času jeho starší bratr).
Po dlouhé době si Oskar neřekl na záchod a tak se počůral hned na začátku. Suché kalhoty i boty pak chvilku odmítal. Nu což.
Zaparkovat dítě k televizi a v klidu procházet expozici. Skvělý a funkční plán.
Cesta domů? I ta byla povznášející:)
Žádné komentáře:
Okomentovat