a knedlík v krku při dnešním večeru. Poslední rok před námi.
Chvíle nerušeného soustředění
A pak rychle na nádraží za tátou a Jášou. "Oskárku, jedeme na nádráží?" Kývá, že ano. "A kdo tam bude?" "Já", ukazuje na sebe. Naprosto správná odpověď.
Jsou tu! (A s nimi i proviant a sáňky).
"Oskárku, když se lidi dlouho neviděj, tak si pak musej dávat pusu
a objímat se," tulí se Jáša k Oskarovi v tramvaji.
Tuhle fotku radši ať děda přeskočí.
Sáňky po Alešově mámě a kredenc po jeho babičce. Už je připraven k natření.
Žádné komentáře:
Okomentovat