Viděli jste? Myslím ten dokument. Mám ho doma už pár let, ale ještě nikdy jsem nenašla odvahu se na něj podívat. Poustevna - to je fenomén, v dobrém i špatném. Krásná příroda kolem. Sudetská historie, vietnamská přítomnost. A také vysoká míra nezaměstanosti, chudoba, mnohaletí vypitkové, varny pervitinu, pach beznaděje všude, kam se člověk podívá.
Ale přesto je jedno místo přímo u hranic pro naše kluky učiněný ráj.
Zaznělo to tu už mnohokrát. Jáchymek - to je láska ke všem tvorům menším než chameleon. Zkoumá je všechny s podrobným zájmem odborníka. Díky němu vím, že virtuosem se člověk nestává, virtuosem se člověk rodí. A je jedno, jestli jde o hraní na housle nebo o zkoumání přírody. Důležitá je vášeň v srdci.
Oskárek odjezd obrečel. Jeho pláč nepomáhalo zmírnit vůbec nic. Říkám: "Oskárku, pojedeš do Jablonce, bude tam Klárka..." "Maminkooo, já už nemiluju Klárku, já miluju Bennyhooo", štkal dál. A Benny prý od našeho odjezdu leží v předsíni a smutně čeká... Vřelé city byly vzájemné.
Cesta zpátky vlakem vypadá podle fotky jako idylka, opak byl ale pravdou. Přetažený Oskar poskakoval celé dvě hodiny po vlaku jako naspeedovaná hypermyš a pištěl a ječel tak, že ho slyšel celý vagon. Taková úleva, když nás v Bubenči vyzvednul Aleš. Pak hned všichni do vany (nebudu psát proč :)) a rychle ještě za světla do postele. Čtu Oskárkovi Kocoura Modroočka a on (Oskar) mi celý rozespalý pošeptá: "Maminko, mám rád i kočky." Já vím, Oskárku, a já mám na tobě ráda, kolik lásky umíš všem kolem sebe dát.
Žádné komentáře:
Okomentovat