Jáchymek byl v sobotu poprvé v životě na rybách a já si pomalu zvykám, že budou přibývat aktivity, které bude sdílet s někým jiným než s mámou a tátou. Příprava na jeho velký den začala už ve čtvrtek, kdy jsme spolu byli nechat namotat vlasec na naviják v rybářských potřebách. A zatímco já společensky konverzovala s přítomnými rybáři (a stálo mě to nemálo diplomatického umu), Jáchymek se jen pochechtával a samým vzrušením nemohl ani promluvit. Nemohl promluvit, ani když nás strejda Jirka vyzvedl v pátek na nádraží a dovezl k babičce a ani ráno, když ho Jirka vyzvedával, aby ho odvezl na celý den pryč. Plný vzrušení nepromluvil ani po návratu, když beze slov sundal holínky a kalhoty a šel si sednout k večerníčku, takže to chvíli vypadalo, že prožil naprosto ordinérní den. Těsně před spaním, když jsem si k němu vlezla do postele, se konečně rozmluvil a z jeho rozjařených očí a přehlšle slov bylo znát, že prožil jeden z nejhezčích dnů svého života.
Takhle se pořád usmíval, prut připravený.
Stále se usmívá, celý nedočkavý se na mě nechce už ani podívat.
A pak už nevíme. Jen jsme s babičkou a Oskárkem společně dumali, co asi právě dělají a tak od jedné hodiny se ptali, kdy asi tak přijedou. Takhle jsme odpočívali na sluníčku a Oskárek nás při tom vyfotil.
Kafíčko po obědě. Oskárkovi se nezdají zobrazení velbloudi
a tak volá Alešovi, jestli je viděli v ZOO, když tam byli naposledy.
Pak jsme si venku dali svačinku.
A Oskárek si vypravuje s babičkou.
Trochu při tom po Oskarovsku pábí.
A jde mi to pak vysvětlit.
Pak hledá ořechy
Babička ho navádí, kam se přesně koukat,
ale nakonec je našel až s babiččinou pomocí.
Na závěr dne jsme si opekli špekáčky
a ještě při hašení ohniště jsme byli bez Jáchymka. Přijel asi za deset minut. Zbytek už víte.
Byl to celkově krásný den pro všechny.
Žádné komentáře:
Okomentovat