Vánoční

V době předvánoční

1) Objevili jsme novou kavárnu - krásný interiér, výborná káva, příhodný dětský koutek

 

2) Oskar Čistič a  Jáchym - The Ultimate Serviceman

Podzim za námi

Byl těžký, jsme zocelenější, trpělivější, pokornější:) Teď už je fajn, jen se musíme ještě trochu dospat.

EDIT: Volal Aleš, že konec bude až ve středu...

Zapojování nového disku (dlouho jsme nemohli fotit, v počítači už nebylo místo)

Rýma ještě trošku trvá - Jáchymek si došel pro kapesník

SPOLEČNÁ nedělní procházka

Kape

Cesta tramvají - Pořádně se držet

Před výstupem zmáčknout tlačítko

 Zachovat dobrou náladu!

Někdy je to i jinak

Má-li toto být určitá forma deníkového záznamu, je načase být úpřímnější. Doposavad byly všechny záznamy samé sluníčko, úsměv a pohoda, tak asi přišel čas přiznat barvu:) Pravda je taková, že jsou tu momentálně dva unavený a přepracovaný rodiče, co maj chuť někam utéct s lahví Kapitána Morgana. Aleš pracuje a pracuje, já teda taky pracuju, někdy mám ale pocit, že se nechám jen tak vláčet (Oskarem). Náš druhorozený je milý, oduševnělý, skvělý, ale taky má strašnou sílu a za svými cíli se žene hlava nehlava. Demoluje nám s úsměvem byt a je při tom velmi rychlý a obratný. Nu což, je to jen vývojová fáze, říkám si. Ale to vstávání před šestou ranní...

Mamut čeká na oběd, 

 po kterém to může vypadat i takto (nechápu, proč si stále ještě myslím, že se můžu v POHODĚ najíst najednou s oběmi dětmi). 

Vidlička se odhodila spolu s kusem rajčete do mísy s ovocem 

Zbývalo pět minut k opuštění čerstvě uklizeného bytu - než jsem dala poslední věci do tašky a oblékla Jášovi bundu, Oskar vytahal všechny papíry na kreslení a moje pletení. (Aleš si pak opravdu musí myslet, že si doma válím šunky, když ho po vstupu do dveří pozdraví tohle).

No a pak je chvíle jako tato, kdy zírám, jak je ten náš Oskar všímavý a jak mu to pálí. (A naštěstí je těchto chvil docela dost :))

 Málokdy sem dávám fotky někoho jiného než naší rodiny, až se zdá, že tu žijem sami jako kůly v plotě. Dnes to bude jinak :) S Vašíkem, Julkou a Milou jsme teď trávili hodně času, třeba v sobotu na krásné podzimní procházce. Obě hlavy rodin na fotkách chybí. Zatím :)

Trpělivé čekání na sraz

 Mila a Julka

Lampionový pochod na závěr

Sedumnáctýho

 Bratři

 Pravdoláskař

 Ten, co mluví s UFO

Takhle to teď je

 Máme doma umělce (aspoň bychom mu to všichni přáli, hned vedle titulu z Oxfordu a závodní plavecké kariéry, ehm) a tak společně sdílíme nadšení z umění. 

Na výstavě

 

i doma

A to je výsledek - Jáchymek si vyzdobil svoji zeď.

Krokodýl :)

A pak je hezky a jdeme na procházku

 

 A pak doma Jáša zase tvoří - kreslí (asi někde zahlédl Franzovy fotky či co) a fotí. Na fotce jsou zachyceny všechny důležité atributy Jášova života - svoboda projevu, láska ke hmyzu a pavoukům a obdiv k hasičům (má hasičskou placku:))

 

A tohle je Jášův dvorní vrchní nejvrchnější obdivovatel, který nemůže zůstat v ničem pozadu :)

U babičky

O úroveň vyšší

 jsou naše procházky, protože Oskárek už částečně ťape s námi. Je to moc fajn, jen mi je až úzko z toho, jak rychle to/on utíká. Včera jsme šli náš oblíbený okruh Markétou, kolem kláštera, cestičkou nahoru a dolů podél hřbitova.

 Sbírali jsme listy na výzdobu, když přišla nějaká holčička, které se Jáchymek evidentně líbil, začala se s ním bavit ("Kam chodíš do školky?") a snažila se ho zaujmout různými gymnastickými cviky. Při odchodu volala: "Jak se jmenuješ?", "Jáchym!", "Já jsem Leontýnka Roubalováááá". Za chvilku by ho utáhla na vařený nudli :)

Druhým hlavním úkolem po sbírání listů bylo zbavit se všech kamenů, které se za jaro a léto nanosily z procházek. Měla jsem jich plný kočár. Zde jeden letící.

Kde je? Kde je?

 Rutinní kontrola Metrostavu

 Sběr hub

Rozbíjení ořechu

A kolem hřbitova domů

A takhle to vypadalo před dvěma lety

Jáchymek je dnes poprvé ve školce i na spaní, jsem z toho až rozhozená a asi to snáším hůř než on, to ticho zde, ten klid:)