Solo pro J.

Když máte narozeniny a chodíte do waldorfské školky, strávíte den jako narozeninový král nebo královna. Dostanete korunu a plášť a užíváte si slávu. Od každého dostanete obrázek namalovaný přímo pro vás, paní učitelka ve společném kruhu vypráví příběh o vás, o vašich rodičích a narození a o tom, jak jste jedineční. V kruhu pak koluje dárek, který každé dítě schová do dlaně a pošeptá narozeninové přání. Dárek - malý drahokam na krk je zabalen do tolika obalů, kolik vám je let. Vy pak projevíte díky dortem, který společně sníte. Paráda. Když jsem včera vyzvedávala Jáchymka ze Šárynky, měla jsem co dělat, aby mě pohled na něj s korunou na hlavě sedícího šťastně mezi dětmi nedojal k slzám. Přeci jenom ještě kojím (ne Jáchymka, ale Oskara - pozn. autorky) a hormonální hladinu mám nestálou. A navíc, včera zůstal Jáchymek v Šárynce poprvé sám. Byli jsme stateční oba dva a zvládli jsme to na jedničku. Mám radost. 

A pak už bylo jasné, že Jáchymkův narozeninový den nemůže proběhnout špatně. Sice pršelo, na Břevnově ještě 15 minut před začátkem oslavy lilo jako z konve, takže jsem musela všechny obtelefonovat a měnit místo setkání, abych na poslední chvíli rušila změněné a posílala je zpět na původní místo. A bylo to úžasné.

 Navzdory rozteklému marcipánu

Někteří koukali na dárky dost nedůvěřivě

Jedni rozbalovali, druzí opékali buřty a sluníčko svítilo

Hlavní dárek dostane Jáša až za týden na oslavě s rodinou. Tady jen meč, čelovka a tričko s číslem. Bojovný postoj vlastní výroby. Kamínek ze školky. Spokojenost obrovská.

Tomáš - kluků hrdina

Zkouška čelovky 

Někdy vypadají jako roztomilí blázni - Mikuláš a Jáchym

Mikulášova rodina

James, Rosie a naše babička s dědou - přirozená interkulturní družba

Zamilovaný pohled i po letech

Znavený, ale spokojený Jáša 

Až při pohledu na včerejší fotky mi došlo, že se v poslední době rodí v našem okolí převaha holčiček, Aleš je evidentně spokojen.

Týden po porodu. 

A ještě jedna ranní. Nálada pořád dobrá.

Jáchymek byl včera narozeninový král. Celý včerejší den patřil jenom jemu, od ranního vstávání do posledního momentu před spaním před desátou večerní. Můj dík patří všem, kteří se na včerejším dnu podíleli - připravili narozeninvou oslavu v Šárynce, pomohli nám rozehnat mraky a přišli s dárky popřát Jáchymkovi na oslavu na stadion.

 Ale i my s Alešem jsme včera dostali dárek. Děkujeme za skvělé kamarády. Musím to tu zmínit, protože před čtyřmi lety jsme v pražské prázdnotě a smutku vůbec nedoufali, že se něco takového jednou podaří.

Když už několik dnů prší

a pondělní fotbal se zruší, protože se nevěří, že pršet někdy přestane, kamarádi z nejbližších se přesto nabídnou s námi vystoupat na břevnovský kopec, aby mi pomohli překonat stud a zamluvit hospodu (fotbalovou, haha) na středeční oslavu. Nakonec pršet přestalo a i bez fotbalu to bylo na stadionu moc fajn.

 

 

 

 

Když Oskar spí

tak se mu Jáchymek rozhodne připravit svačinu. Celé to vymyslí a připraví sám, nakonec i uklidí. (Aneb příspěvek k rozdílu mezi montessori a waldorfem, ke kterému jsem se při dnešním rozhovoru s naší návštěvou nedostala.)

PS: Jáša má teď období běhání a závodění, a proto si pečlivě vybírá oblečení s čísly, tedy sportovní. A když takové tričko nenajde, vezme si pruhované s vysvětlením, že pruhy jsou jako závodní dráhy, tak je to v cajku)

(tady se do záběru dostal Aleš, který se právě vrátil z nákupu)

A když nejsme v Praze, což teď po měsící pryč zase nějakou dobu budeme, než nasedneme do letadla a viva neapol, viva campania, tak kluci sedlají nejhezčí a nejlepší kočár osmipérák na návštěvě ve Tmani.

 Na závěr foto jako důkaz k debatě, proč jsem teď víc fit než kdykoli předtím

Bez foťáku

mi z mého převládajícího pocitu "fotím jako vzteklá" nakonec zbyl jen ten vztek. Na cestu k (mojí) babičce jsme odjeli bez foťáku. Taková škoda! Dny tam byly až do soboty plné slunce, k ránu a k večeru stíny dlouhé a světlo ostré a aktivity kluků na dvorku a zápraží tak vynalézavé, že bych je samou hrdostí ufotografovala :) Nu což. V pátek přijel Aleš s foťákem a s deštěm a fotky jsou díky tmě tak rozmazané, že se jen domýšlím, co na nich vlastně je.

 Jediná rozumná serie fotek, která vznikla, může dostat název Povídky od špalku aneb Když se sundá kryt, pod kterým se to havětí jen hemží

 V mnohém jsem poznávala své dětství

  

Hlemýždí domeček

 První milovník (pusy rozdává na požádání)

Marné pokusy o společnou fotku s babičkou

(Pra)babička