mi z mého převládajícího pocitu "fotím jako vzteklá" nakonec zbyl jen ten vztek. Na cestu k (mojí) babičce jsme odjeli bez foťáku. Taková škoda! Dny tam byly až do soboty plné slunce, k ránu a k večeru stíny dlouhé a světlo ostré a aktivity kluků na dvorku a zápraží tak vynalézavé, že bych je samou hrdostí ufotografovala :) Nu což. V pátek přijel Aleš s foťákem a s deštěm a fotky jsou díky tmě tak rozmazané, že se jen domýšlím, co na nich vlastně je.
Jediná rozumná serie fotek, která vznikla, může dostat název Povídky od špalku aneb Když se sundá kryt, pod kterým se to havětí jen hemží
V mnohém jsem poznávala své dětství
Hlemýždí domeček
První milovník (pusy rozdává na požádání)
Marné pokusy o společnou fotku s babičkou
(Pra)babička
Žádné komentáře:
Okomentovat