maj ty naši kluci, říkám si, když se víkend podaří jako tento.
Nejlépe s tygříkem na hrudi,
nafouklým míčem na góly,
s mámou, co se gebí do sluníčka, nekřičí ani neúkoluje a jen přemýšlí nad budoucností,
někdy se Oskar zatváří,
ale většinou se pizizubí,
u babičky jsou dny úplně nejhezčí, potvrzeno několikátou generaci,
s dinosaurem, co se vyklubal z vajíčka,
a se strejdou Jirkou, v očích mých dětí superhrdinou, který loví, rybaří, jezdí na motorce a zná se s hasiči
takže jim domluví soukromý den dětí u hasičů. Oči navrch hlavy a celoživotní sympatie zajištěny.
Oskar se jen tak koupit nedá a když přijede děda, jen tak na otočku, z lásky k němu a k ohni ho postupně napakuje dřevem, zrovna když si děda dává do nosu s babiččnou svíčkovou, tou svíčkovou, kterou jsme se nechali rozmazlovat několik dnů,
Na cestu zabalí dědovi vybrané kusy dřeva do tašky, aby se mu dobře nesly do auta.
Jáchymek statečně pozuje s africkými úlovky strejdy Jirky,
ale u živých zvířat ho neuvidíte. Jak je živočich větší než ještěrka, ztrácí Jáša zájem, takže zatím co on hledal brouky, Oskar hladil kozly, krávy a bejky jako kdyby to byli vzdálení příbuzní naší kočky Terezky.
A to pro vybitou baterku ve foťáku nemůžu dokumentovat malování vajíček s tetou Ivankou a Terezkou, Aleše dorazivšího z Prahy a statečně obcházejícího cizí štěpánovské domácnosti o pondělním ránu, aby si Jáchymek mohl rozšířit sbírku vajíček. Po dnech jako tyto si vždycky říkám, o kolik je ten attachement parenting jednodušší s příbuznými po boku.
Žádné komentáře:
Okomentovat